Ptáci

Stejně, jako celá příroda, jsou i ptáci barometrem hodnot. V Rychlebských horách jich můžete pozorovat spoustu. Na konci článku je fotogalerie některých snímků.

Ptáky můžeme sledovat celoročně. Jednak v zimním období přezimující a pak už od února postupné přílety jednotlivých druhů. Pozorování je však ošemetné, protože pták vypadá jinak ve vzduchu, na větvi či na zemi, dále při slunečním světle nebo je-li zataženo a jinak i během ročních období. Z toho plyne velmi obtížné pořizování fotografií. Níže uvedený seznam ptáků je průběžně pořizován a doplňován a to již několik let. Výskyt ptáků, jejich hnízdiště nebo loviště mohu upřesnit na požádání.

Na mém kanále - YouTube můžete sledovat videa o ptácích:

https://www.youtube.com/playlist?list=PL-2fuhA6SMcc0vqyuEdYL0PxtRyB75j0a

Ptáci, podobně jako savci, migrují. Nicméně, vždy o vás ví. Asi všichni znáte varovný skřek sojky, ale krkavec se chová velmi podobně. Je to však velký pták a tak převážně obývá osamocené stromy, nebo okraje lesů a remízků. Vždy se však letí na vás podívat a pak sedne do uctivé vzdálenosti. U racků jsme pozorovali totéž. Tito ptáci nad vámi několikrát zakrouží z poměrně malé výšky, cca 15 metrů, střídavě nahýbají hlavičky a tak vás sledují. Stejně se například chová i čejka, která vás však bude oblétat v uctivé vzdálenosti a hlasitým křikem na vás upozorní široké okolí. 

PROČ POZOROVAT PTÁKY?

Ve zdejší krajině, kde jsou silnice a domy, není nikde pustina, ba ani skutečná divočina, je však zde velké množství rostlin a živočichů. Ptáci jsou pak velmi dobrým ukazatelem biodiverzity a poukazují tak na rozmanitost rostlin a hmyzu, a také na jejich predátory, kde ukazatelem mohou být zbytky ptáků, lebky, peří, rozbitá hnízda či vajíčka atd.

Ptáky může pozorovat každý a nemusí jich znát mnoho. Prostě pozoruje to, co zná. Nemusí tak umět rozeznávat druhy pěvušek či ťuhýků. Především jde o to, že pozoruje ptáky jako takové a na svém místě vysleduje jejich přibývání nebo úbytek, jejich chování v různých měsících, v různých denních dobách, přílety a odlety, a také jen přelety ptáků, kteří zde nehnízdí, jako je například jestřáb. A věřte, že i ptáci si hrají. K určování ptáků pak můžete použít internet nebo knihu.

K pozorování ptáků potřebujeme dobré oči a sluch, které nám pomohou s jejich určováním, podobně pak například styl letu. Jako dobrá pomůcka slouží dalekohled nebo také fotoaparát. Pozorovat můžeme z okna, na procházkách, výletech, jak kdo chce. A když nechce, tak nemusí. Tato záliba je pro zájemce. Můžeme pozorovat ptáky ve městě, na poli, loukách, v lese anebo u vody, na skalách atd. Ptáky lze přilákat vábením, tedy napodobením jejich zvuků. Ptáci jsou velmi zvědaví, racek kupříkladu reaguje na mávání rukou a na tento pohyb reaguje vracením se v kruzích, teprve až vás dobře prozkoumá, tak odlétá.

Pozorovat tak lze jen pro radost, pro duševní obohacení, případně i pro celoroční poznámky, které poslouží poznání o kraji, v němž každý z nás žije.

Tip: Na mém kanále YouTube lze najít pěkná videa o ptácích – 

https://www.youtube.com/playlist?list=PL-2fuhA6SMcc0vqyuEdYL0PxtRyB75j0a

NENÍ PTÁK JAKO PTÁK

Ten kdo začíná s pozorováním ptáků a zná jen několik málo druhů, se s jistotou naučí poznávat nejdříve příslušníky určitých skupin. Sýkory, pěnkavy apod. Ale i tato zdánlivě jednoduchá určování mají svá úskalí a to například určení méně zbarvených samiček, určení ptáků v zimě, kdy někteří méně či více přebarvují, určení mláďat atd. Například racek chechtavý má v zimě bílou hlavu podobně jako racek bělohlavý a pak už zbývá určení jen podle zobáku. Chechtavý má rovný špičatý, bělohlavý zahnutý. Určování ptáků má tedy mnoho možností, například podle ocasu a nejen podle délky, ale i podle barevného zakončení nebo tvaru. Krkavec má ocas klínovitý, vrána rovně zastřižený, a havran na konci zakulacený, a když letí vysoko a těžko se určuje velikost, je tato pomůcka skvělá.

Ptáky, zejména pěvce, pak můžeme určit podle zpěvu. Podotýkám NĚKDY. Ptáci jsou totiž výborní imitátoři. Kupříkladu koncem února a začátkem března, když slyšíte tetřeva, je to s jistotou krkavec, který takovým napodobováním žadoní vedle samičky o možnost zplození potomstva. Ptáci, kteří se na jaře vrací z daleké Afriky, zase mohou napodobit papoušky a jiné tropické obyvatele. A jestli si myslíte, že rakouský vrabec švitoří stejně, jako polský, jste na omylu. A koňadry v Německu zvoní úplně jinak, než koňadry ve Švýcarsku.

Ptáci totiž nemají zpěv vrozený, nýbrž se jemu od mládí učí. A tak se učí a učí, převážně od svých rodičů a jiných blízkých. Mají tedy své teritoriální odlišení a navíc umí imitovat.

JAK FOTOGRAFOVAT NEBO POZOROVAT PTÁKY

Obojí není jednoduché, ale po nějakých zkušenostech se začne dařit. Chce to však trpělivost.

• Ptáci jsou více než na zemi ve vzduchu či na stromech, a to vysoko. A jako naschvál proti slunci. A i když nejsou proti slunci, tak proti světlé obloze.

• Ptáci sedí na vrcholcích stromů a od jara do podzimu, když je mnoho listí, jsou schovaní.

• Ptáci jsou plaší. Vždy odletí na vzdálenější strom, keř, a vodní ptáci plavou vždy na opačném konci rybníku.

• Ptáci jsou nesmírně rychlí a to nejen při letu, ale i při pohybech na větvi.

K fotografování poslouží fotoaparát s objektivem s přiblížením nejméně 300 - 500x. Pozorování dalekohledem taktéž. Okem tehdy, máte-li ostrý zrak.

K lidským obydlím zalétají jen ptáci, kterých je mnoho, vzácní se drží daleko. Například dudek, dlask, žluva aj. se musí v přírodě nejprve vystopovat a pak čekat.

Nejlepší pozorování a fotografování je po slunci, tedy máte-li slunce v zádech. Pak je pták pěkně osvícen a lépe se na něm rozeznávají barvy a kresby, jinými slovy, lépe se určuje.

Také úhel pohledu je důležitý. Pták na zemi, například konipas se fotografuje velmi dobře, naopak čížek lesní, který sedí na stromě 15 metrů vysoko, je jen tmavá koule proti nebi. Ale z větší vzdálenosti s přiblížením se úhel pohledu zmenšuje. Tedy, stojíte-li pod stromem, díváte se na ptáka úhlem 70° – 80°, pokud jste však 15 metrů od stromu, úhel se zmenší na 45° a jste-li ještě dál, úhel se ještě více zmenšuje. Pak dobře vidíte jeho tvary, barvy apod., v případě, že je osvícen sluncem, tak ještě lépe.

Dalším úkolem je zachytit rychle se pohybujícího ptáka a to nastavením fotoaparátu na minimální čas 1/1000 a více. Lze použít i automatické série snímků, jdoucích rychle za sebou a to na jedno stisknutí spouště. A nejdůležitější je opět váš zrak při ostření. Automatika vás zradí, protože sama zaostří například na větvičku či list v blízkosti a pták je pak rozmazaný.

A ještě drobnost. Mnozí ptáci velmi dobře slyší a vyruší je i překlopení zrcátka v zrcadlovce. Tedy je jen jeden pokus na fotku. Pak frnk a jsou pryč.

To vše je zapotřebí nacvičit, jak jsem úvodem napsal, chce to trpělivost.

PTÁCI LESŮ A HÁJŮ

Existuje celá řada článků, které tyto ptáky popisují. Vždy je však nutné, každý objev nejprve vyfotografovat a tím doložit jeho výskyt. Nelze vařit tzv. z vody. Je nutné se řídit těmito pravidly:

• Jakýkoliv vzácný nález zdokumentovat, tedy popsat nebo vyfotit, uvést datum a místo nálezu a především prověřit, zdali se jedná opravdu o jmenovaného ptáka. V případě, že s sebou nemáte fotoaparát, výskyt nahlásit, aby mohl být prověřen.
• Zaznamenat buď výskyt, to znamená, že sedí či hnízdí na stromě, v trávě, na zdi atd., nebo jen přelétá nad oblastí. Můžete například zahlédnout jestřába, jak přelétá nad městem.
• Při pochybnostech lze alespoň přibližně určit jeho velikost, například – byl velký jako kos, dále pak popsat to, co je na něm vidět a to jsou další prvky – délka a tvar ocasu, zobáku atd.

Po uvedených bodech pak následuje ověření. Například lesňáček žlutý žije pouze ve střední Americe. Od čížka lesního se liší zobákem. Toto ověřování může trvat velmi dlouho, však k určení vám vždy někdo pomůže, a když ne, můžete se obrátit na ornitologickou společnost.

• Dlask tlustozobý se vyskytuje téměř vzácně. V Rychlebských horách jej můžeme pozorovat na hřebenech nebo blízko nich, od Zálesí až po Smrk. Je velmi plachý a drží se dál od lidí. Vyhledává místa s vodními tůněmi. 

• Žluva hajní se naopak drží v nížinách a zde v celé délce Vidnavské nížiny. Vidnavská nížina geograficky sahá od Vidnavy, podél hranic s Polskem až po Bílou Vodu. 

• Žluna zelená je méně plachá a zalétává i do zahrad a parků.

• Čáp černý se zdržuje převážně u malých toků, a to jak v lesích, tak i v hustých porostech kolem luk a polí. 

• Ťuhýk obecný a ťuhýk šedý. Ťuhýk obecný je celkem běžný, celoročně se zdržuje v nížinách, ťuhýk šedý v nížinách v zimě, v létě pak v lese. 

• Dudek chocholatý pak v nížinách, kde výhradně hnízdí v dutinách stromů. Dudka jsem ještě nevyfotil. Je to velmi vzácný pták, v ČR každoročně zahnízdí jen několik desítek párů. Na celé Moravě asi 42 párů. Našel jsem však jeho ztracené peří a tak pravidelně chodím na ta místa a hledám dutiny ve stromech, abych jej příští léto viděl, tedy pokud se zadaří. 

• Drozd bělobrvý je vysoce ohrožený druh a je zapsán v červené knize ptáků. V ČR se vyskytuje výjimečně. 

PTÁCI VOD A MOKŘIN

V okolí Rychlebských hor (od Jeseníku po Bílou Vodu) je asi 75 menších nebo i větších biocenter. Kromě toho jsou tu i jiné mokřady. Některým vzácným ptákům se tu daří velmi dobře.

Zvláště pak na Vidnavských nížinách (viz mapa), které se táhnou od Vidnavy až po Bílou Vodu. Nejhojněji obývané jsou pak rákosové porosty. Ty jsou velkým zdrojem potravy pro ptáky a pro některé po celý rok. Ptáky kolem vod můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny a to vodní ptáci, ptáci lovci ryb a ptáci kolem vod.

Vodní ptáci jsou zde zastoupeni hlavně kachnami, labutěmi, racky, husami, kormorány a volavkami. Volavky (ptáci brodiví) však plavou nerady a tedy jen když musí. Žijí zde však i ptáci vzácnější – lyska černá, potápka roháč, hohol severský, slípka zelenonohá apod., a to přímo na rybníku "Biocentrum - Střední díly".

Ptáci lovci ryb, například čáp černý, ledňáček říční, jespák obecný, vodouš tmavý a kulík bledý, mají u nás velmi vzácného zástupce, kterým je orlovec říční. Ten často, při hledání potravy, přelétává nad vodami Vidnavské nížiny, také pak početněji na rybníku "Biocentrum - Střední díly".

Zvláštní podskupinu tvoří pěvci, kteří hledají svou potravu ve vodě, tedy larvy, brouky aj., jako kupříkladu skorec vodní, který žije hojně na řece Vidnavka.

Skupina ptáků kolem vod, kteří se živí drobným hmyzem a semeny trav, je také velmi početná. Jejími ceněnými zástupci jsou čejka chocholatá, strnad rákosní, sýkořice vousatá, rákosník velký a bukáček malý. Samozřejmě, že kolem vody či nad vodou létá mnoho jiných, jako například vlaštovka obecná a další, při lovu hmyzu a také zde pijí. Většina z nich pak opět žije přímo na rybníku "Biocentrum - Střední díly".

PTÁCI LESŮ A SKAL

Odpočívám na padlém kmeni starého buku a v záblesku paprsků říjnového slunce sleduji zlatavé lístky těchto velikánů snášejících se k zemi z dvacetimetrové výšky. Bukový les kolem Račího údolí se připravuje na zimu. Zatímco zjara tu zní zpěv četných ptáků, nyní zde vládne ticho přerušované nanejvýš brhlíkem nebo datlem.

V bučinách a jedlobučinách žijí také sovy. Například puštík bělavý, který mnou vyplašen mi prolétl nad hlavou a i mne polekal. V lesích nad Javorníkem jsem dále zaznamenal další ptačí obyvatele, jako například pěnice černohlavá, lejsek malý, jeřábek lesní, sojka obecná, střízlík obecný, brhlík lesní, holub doupňák, krutihlav obecný, žluva hajní, rehek zahradní, dlask tlustozobý, žluna zelená, žluna šedá, pěnice vousatá, sedmihlásek šedý, káně lesní, jestřáb lesní, včelojed lesní a další.

V borových lesích žije lelek lesní, ostříž lesní, červenka obecná, skřivan lesní, slavík modrásek aj.

V horských smrčinách lze vidět i tetřeva hlušce (asi 3 km nad Bílým Potokem), křivku obecnou, kosa horského, ořešníka kropenatého, lindušku horskou, pěvušku podhorní aj.

V lesících kolem vod pak čáp černý, luňák hnědý, slavík obecný, špaček obecný, kvakoš noční, moudivláček lužní, pěnice slavíková, sýkora úhelníček, strakapoud velký, střední i malý, sýkora parukářka atd.

V nížinách na polích a loukách je mnoho skřivanů polních, strak obecných a také kavče žlutozobé.

A všude bez výjimky létající hejna krkavců velkých, páry vran a havranů.

PŘIKRMOVÁNÍ PTÁKŮ V ZIMĚ

Přikrmování má dvě roviny pohledu a potřeby:

• PŘIKRMOVAT – názor většiny: Kdo má rád ptáčky a má možnost umístění krmítka, tak v zimě přikrmuje ptáčky, pozoruje je, má z toho radost. A ten, kdo i rád fotografuje, si pořídí pěknou řádku vzpomínek. Říká se, že krmítko je druhá televize.

• NEPŘIKRMOVAT – názor ekologů: Ptáci přežívali po tisíciletí, přežijí i tentokráte. V krmítku, kde se jich slétne větší množství, jsou ohroženi nakažlivými nemocemi. Například salmonelózou.

Osobně se přikláním k první variantě, avšak:

Na krmítko přilétají ptáci, kteří patří mezi malé množství druhů, jejichž stavy nejsou ohroženy. Vzácné druhy na krmítko nezaletí.

Každý pták má jinou chuť, tedy rád zobe, co právě jemu chutná. Například kos nemá moc rád slunečnici.

Mělo by se pravidelně čistit krmítko, aby se zabránilo přenášení nemocí, a to alespoň jednou týdně. Najdete-li u krmítka mrtvého ptáka, okamžitě odstraňte veškerou potravu, vyčistěte a nasypte novou. Nezkrmujte velké množství.

Do krmítka nepatří zbytky potravin a pečivo.

Myslím, že přikrmování pomáhá například v třeskutých mrazech. Za mírné zimy nezkrmujte.

Krmítko musí být chráněno před nepřízní počasí.

Krmítko musí být umístěno na místě, kam se nedostane kočka.

Kos a červenka raději hledají potravu na zemi, tedy pod krmítkem. Šoupálek raději na kůře stromu. Sýkory rádi jedlé zavěšené koule.

Mnozí ptáci se živí pouze hmyzem. Proto i v zimě sbírají na větvích stromů zmrzlá vajíčka a larvy

PTÁCI JAKO ŠKŮDCI CIVILIZACE..? Jak postupovat proti ptačí agresivitě v obcích?

Ještě v 19. století se nejen většina ptáků ale i jiní živočichové zdržovali převážně v přírodě. U lidských obydlí bylo ptáků a zvěře podstatně méně. Dnes je situace jiná. Určitě znáte příspěvky o městských holubech a hrdličkách, kteří poškozují stavby svým trusem, asi jste zaznamenali i změny v chování zvěře v jiných zemích, třeba opice v Africe, které obydlují města. Je to dáno nejen rozpínáním civilizace ale i snazším sháněním potravy ve městech.

Vraťme se ale k našim ptákům. Jsou známy případy, kdy malí ptáci (vrabci, sýkory aj. poškozují nejen omítky, ale celé zdi, kde se snaží vytvářet otvory pro své úkryty. Setkal jsem se ale i s většími ptáky, kdy například špačci vyklovali mnohé omítky na novostavbách. A další, viděl jsem i strakapouda. Tito naši krásní pěvci způsobují nemalé škody.

Jak se bránit? Dnes existuje mnoho výrobků pro ptáky. V každém zverimexu vám poradí. Uvedu jen několik případů:

• Krmítka a jejich umísťování – určitě zná každý.
• Budky a hnízda a jejich zabudovávání – také znáte, a když si přece jen nebudete vědět rady, poradí vám odborníci (zverimex, Česká ornitologická společnost aj).
• Speciální bloky se zpevněnými otvory pro zabudování do zdiva nebo do zateplení. Prodávají se na internetu nebo různých stavebninách a slouží pro mnoho jiných ptáků, na vysokých budovách například rorýsi.

Stěhování ptáků do obcí se bude postupně zvyšovat, je zapotřebí se na to připravit a naučit se s ptáky žít. Již dnes se v obcích objevují i vzácní ptáci, kteří se ještě před třiceti lety, z důvodu své plachosti, drželi stranou od lidí. Přikládám obrázek zničeného zdiva (Foto pan Komínek z Travné).

Tabulka ptáků pozorovaných od března 2022 do února 2024:

A NĚCO NAVÍC

V Rychlebských horách můžeme pozorovat všechny krkavcovité ptáky, kteří žijí na území České republiky. Je to největší čeleď řádu pěvců. Patří mezi všežravce, hnízda staví z klacíků na stromech nebo skalách. Jsou to velmi inteligentní ptáci s vysokou přizpůsobivostí a jedni z mála, které lze běžně sledovat i při hře. Některé druhy hnízdí ve velkých koloniích. Mají silný hlas, a dobře imitují nejrůznějších zvuky a dokonce se někteří mohou naučit i mluvit. Potravu sbírají často na zemi. Živí se drobným hmyzem, velcí ptáci i masem z mršin. Jsou to velmi dobří letci. Ptáci z této skupiny patří mezi nejinteligentnější obratlovce vůbec. I díky inteligenci jejich pozornost upoutávají v přírodě nezvyklé předměty a odnášejí si drobnosti do hnízda, někdy i šperky. Vrány například pečují o své peří tak, že rozhrabou mraveniště na povrchu a přikryjí jej křídly. Mravenci pak žerou jejich parazity. Vrána si poté některé rozetře zobákem po křídlech a zvýší tak účinek kyseliny na ochranu. Dělají to i sojky. Víc viz tabulka: