Povídka "O kotěti"

Našli jsme malé, vyhublé kotě. Jen asi 10 cm velké. Jako milovník zvířat jsem rozhodl, že si jej necháme. Máme totiž už dvě kočičky, jak se dozvíte dále v textu. Kotě však roste, jako malé dítě a tak se chci s vámi podělit o zážitky s kotětem během prvních pěti měsíců.

Jak se žije kotěti - 1:

V noci si převážně hraju s Didi. Ale dnes (v 5:00) se mi podařilo vzbudit i Kuli a tak jsme si udělali mejdan. Honili jsme kuličky, prázdné makovice a jiné různé maličkosti a u toho jsme dupali. Až do oběda jsem nikoho nenechalo spát. Na oběd jsem si vymňoukalo čerstvá syrová játra - mňam, a pak ještě i opečená - mňam, a pak ještě granuly a paštičku pro kočičky. Občas mezi hrou musím utíkat do písečku, abych to stihlo. Po obědě jsme si zase hráli, ale pak šli bohužel všichni spát. Didi i Kuli padli únavou, tak jsem se přitulilo a taky spinkám, dnes s Didi.

Jak se žije kotěti - 2:

Rostu. Jím. Nejraději mám hovězí. To když páníček krájí, tak se deru jako tygr. A už taky umím spoustu věcí. Umím rozhrabat květináč a to velmi poctivě tak, aby byla hlína všude v kruhu o poloměru jeden metr. Taky se umím schovávat - do pračky, za dveře, za závěs, na židli pod stůl, do šatny, za záchodovou mísu, do krabice a i jinde. Když se zapne počítač, tak moc rádo chodím po klávesnici nebo si jen tak hraju s kabelem od klávesnice, posunuju myš apod. Už umím panince i tlapkat na mobil, aby viděla všechny reklamy. Běhám asi desetkrát rychleji než moji dospělí kamarádi. Je to tu moc fajn.

Jak se žije kotěti - 3:

Co je asi nového od minule? Hodně. Našlo jsem si nové hračky - toaletní papír (ten však přede mnou později někam schovali), pak pantofle, šňůrky od bot (chytnu a táhnu, bota pak zmizí třebas v komoře). Dále zapalovač, mobil, šišky a jiné. Také zkoumám fochy ve skříni, stůl, police, závěsy, květiny, apod., vždy to, co se mi ocitne před očima. Koušu a drápu při čištění uší. A stále jím a rostu. Ale hlavně, zamilovalo jsem se do Kulíška.

Jak se žije kotěti - 4:

Skvěle. Jím, spím, hraju si, jím spím, hraju si, atd. No, řeknu vám, to je veget. Ve dne si se mnou hraje Kuli, v noci Didi. A pak spím asi 5 minut. Sním všechno i kamarádům. Pořád mají prázdné misky. Kuřecí masíčko, kuřecí vývar bez soli a koření, samé dobroty. Nevím, proč všichni říkají, že by spali jako kotě, když já skoro nespím.

Jak se žije kotěti - 5:

Dnes u nás padá první sníh, všude je bílo. Kdyby tak bylo bílo celou zimu. Byly by bílé stromy a domy, silnice i chodníky, nádraží i vláčky a hlavně, byly by bílé vánoce. A já kotě, já skáču, šplhám a páníček povídal, že dá na dveře cedulku - "Pozor, vchod do pekla" a ještě dodatek - "Tady bydlí čerti". A já se tak ráda dívám do mísy, když se splachuje, a tak ráda probírám páníčkovy důležité dokumenty. A taky lezu do tiskárny. A s Kulíškem běháme a honíme se, hlavně že jsme v teple a nemáme studené zmrzlé tlapičky.

Jak se žije kotěti - 6:

Dnes v noci je černočerná tma. Tma jako v pytli. Tma, kterou lze krájet. Jen slabý odraz občas vykukujícího srpku měsíce na sněhu vytváří mírný odraz malého paprsku po okolí. Je půlnoc, vítr duje a kvílí, z občasných mraků mete sníh. Všechno spí. Jen dvě šelmy se tou tmou plíží a hledají vhodný úkryt ke spaní. Prozrazují je jejich oči, pak trčící uši a ocásky. Jsou to moji dva kamarádi, unavení k smrti poté, co jsem jim osm hodin nedalo pokoj. Sleduji jejich pomalé, tiché, plíživé kroky. Přikrčuji se. Ocásek mám napružený, tlapičky také. Jsem ve své skrýši, připraveno na útok. Již přešli kolem mě. Teď je ten správný okamžik ke skoku. Vyrážím na hřbet nejbližšímu kamarádovi. Je to Didy. Utíká a tak skáču na druhou šelmu. Toto je Kuli. Uf, podařilo se. Držím ho pevně kolem krku a koušu do ucha. Pak do ocásku a zase za krk. Nastává noční boj na život a na smrt. Všude se ozývá mňoukot a dupot. Pozor, nepřítel. Páníček vstává a loví mě. Ulovil. Teď mě nosí a ukazuje mi vše kolem, abych se zabavilo. Je to prostě úžasná noc. Zítra budeme pokračovat, už se moc těším.

Jak se žije kotěti - 7:

Jmenuji se Mimi, ale říkají mi různě. Vichřice, nebezpečí, torpédo, opice, netopýr apod. Torpédo mi říkají proto, že jak páníček pravil, umím vyvinout rychlost za jednu sekundu z nuly na sto. Vichřice mi zase říkají proto, že nikdo neví, kde právě jsem. V okamžiku vymetu všechny kouty, proletím pod stolem se židlemi, proskočím psacím stolem, přeskočím pohovku a drhnu na škrabadle nebo hrabu v písku, kam se chodíme venčit. Stále mě hledají, a když čistě náhodou někdo zjistí, kde právě jsem, tak než to vysloví, tak má prostě smůlu, ha, ha, protože já jsem již úplně jinde. Opice se také dobře ujalo, protože skáču a dělám různé akrobatické prvky. Například umím ručkovat na šňůrce od bot, která je natažená ve vzduchu vodorovně. Když zase jdu po hraně stolu a něco tam překáží, stačí, když se nahnu nad propast asi 30° a za překážkou zase vyrovnám tělo do kolmice. Když mě Kuli shodí ze škrabadla, tak se za letu vždy bezpečně zachytím na některém z pěti pater a šplhám zpět nahoru tak rychle, jako bych běželo. A když si páníček obleče rifle, tak po něm vyšplhám až nahoru, na hlavu a pevně se zachytím svými drápky. Páníček u toho občas řekne "Jauvajs", ale já si zase říkám "Nu což, aspoň nebude mít lupy". A nebezpečí mi říkají, když jsem právě na lovu. Když jen tak líně procházím a koukám, co bych kde vyvedlo. Když usnu, tak pak naši nabádají mé kamarády, aby rychle spali, než se vichřice probudí, tedy další přezdívka. A když usnu totálním vyčerpáním po mnoha hodinách úporné práce na škrabadle a dolů mi visí hlava a přední capičky, tak mi zase říkají netopýr. No, tak alespoň vidíte, že to nemám vůbec jednoduché.

Jak se žije kotěti - 8:

Dnes jsme upravovali stůl pro tiskárnu a skener. Všechno jsme vytáhli, kabely do zásuvky a také USB, nabíječky, adaptéry, externí disk, mobil, tiskárny, skenery, lampičku, stromeček, rozdvojky atd. Odstavili stůl a to bylo něco pro mě. Běhalo jsem kolem dokola, a také skrz fochy, a to tak rychle, že nebylo snadné určit, kde zrovna jsem, jestli vzadu nebo vpředu, vlevo či vpravo. Za pár sekund jsem asi stokrát vymetlo vše. Potom následoval perfektní úklid a samozřejmě za mé aktivní spolupráce. Pomáhalo jsem tak vehementně, že některé kabely jsme museli zvedat a zapojovat i vícekrát. Po práci jsme měli chvilku přestávku na oběd a tím začalo to blaho. Páníček šel krájet čerstvá syrová játra. Mňáááám. S Kulíškem jsme si řekli asi o 200 gramů a rychle jsme je spořádali. Kulíšek zřejmě přibral, ale já, protože furt běhám, tak to asi těžko. Dnes se to všechno krásně vydařilo.

Jak se žije kotěti - 9:

Dnes jsme se vážili a měřili. Když mě před měsícem našli, mělo jsem 600 gramů a 15 centimetrů. Tehdy jsem ještě pilo mlíčko, no, to ostatně chlastám dodnes a taky jogurty a hlavně to maso, maso, maso. To tak prostě je, když si panička udělá k snídani chleba s máslem a šunkou, jí jen chleba s máslem. A to se s Kulíškem hádáme o každý plátek. Tak jsem se zvědavostí nemohlo dočkat, kolik jsem přibralo a o kolik vyrostlo a vstalo jsem ve 4 hodiny ráno. Než to všechno připravili, tak jsem zase 120 krát zmizelo a znovu se objevilo, abych nebylo tlusté. To teda není vůbec moderní, to bych nebyla IN. Jen doufám, že mi nebudou měřit uši, protože ty mám ze všech největší. I vousky mám hodně dlouhé. Tak tedy, dnes vážím 1 380 gramů a měřím i s ocáskem 50 centimetrů. Já 30 cm a ocásek 20 cm. Kulíšek má 4 500 gramů a Didi 4 000 gramů.

Jak se žije kotěti - 10:

Venku sněží, tak spím, protože si musím kvalitně odpočinout. Včera jsem překonala všechny bariéry. Vyskočím už do výšky 70 cm a do dálky 1 m. Taky jsem dostalo na hraní nový tunel.

Jak se žije kotěti - 11:

Můj denní program – beze slov (viz foto).

Jak se žije kotěti - 12:

Tak, aby bylo jasno, nikdy nespím. A když jako spím, to tak jen vypadám, protože já bdím a všechno slyším a vidím. Jak se něco hne, přeruším svůj fingovaný spánek a letím tam. Mám raketový pohon, pravda, někdy nespálené plyny i zasmrádnou.

Strašně rádo vařím, protože z toho vždy něco kápne. A aby mi nic neušlo, vylezu si na rameno a kontroluji. Tak například dnes se mi v nestřeženém okamžiku podařil ukrást rohlík namazaný játrovou paštikou. Je to sice větší kus, ale unesu jej a utíkám. To je úlovek, mňam, játrová paštika. Nechám si vysvětlit, že mám své jídlo pro koťata, bez soli a koření, ale žeru dál. Když mě přesto odnáší někam pryč, bojuji ze všech sil. Sním více než třikrát tolik co moji dva kamarádi. Všechny kočky po jídle spí, ale já ne. Já dostanu ještě větší energii. Mé kulaté nacpané břicho mi sice kazí postavu (jsem uprostřed kulaté při pohledu z boku i shora), ale přece rostu, ne? A po jídle si dám ještě 18% smetanu z Polska. Mňam.

Nejlepší je hlavní úklid. Nevím, proč se všichni bojí vysavače, dnes jsem si ho prohlédlo a příště s ním budu bojovat. Třeba vyhraju. Odstavené postele, sporák, čištění koupelny, špajzu apod., to je ráj. Stále něco nového.

Pořád předu. Jsem nadmíru spokojené, a proto vrním hodně nahlas. Tak nahlas, že mi začali říkat motorek.

Čas běží přátelé, nyní jsem asi dvě minuty předstíralo spánek, ale zas někam tryskem utíkám, Kulíšek dostal konzervu.

Jak se žije kotěti - 13:

Dnes je Štědrý den. Mám jen samé krásné pocity. Jsem vyspinkané, napapané, vyskákané, jsem prostě šťastné. Mám velké škrabadlo, z krabic slepené domečky, hodně různých balónků (nejlepší je míček na pink-pong), také mám na hraní myšičky, alobalové kuličky, zbytky papírků z vyrobených vloček atd. Dnes jsem se koukalo, jak se můj pán holí. Celou dobu jsem mu sedělo na rameni a společně jsme se koukali do zrcadla. Taky lezu na rameno paničky a koukám, jak si čistí zuby.

Avšak včera – včera jsem ochutnalo kousek bramboru uvařeného ve slupce na salát a pak jsem si řeklo o celý brambor. Pěkně nahlas jsem u toho mlaskalo. Mezitím se připravoval salát a na stůl ovoce. Tak jsem si ještě ochutnalo i kiwi. No prostě mana. Moc se těším na dnešní večer. To bude i ryba, a také dárečky pro kočičky.

Zjistilo jsem, že k opravdovému štěstí stačí fakt jen málo. Pohoda. Tak ahoj kamarádi a mějte také pohodu.

Jak se žije kotěti - 14:

Tak, první den v roce jsme se zase vážili a měřili. Polské mléko bez laktózy pro kočičky, polská smetana 18% do omáček, polský tavený sýr, syrová masa a vše jiné, vykonaly svou práci. Za poslední měsíc jsem přibralo 870 gramů, takže nyní vážím 2 250 gramů a měřím 62 cm i s ocáskem a doháním tak své kamarády. A protože mám teprve 5 měsíců, tak to vypadá, že je i předeženu. Bude ze mne kocour jako rys. I proto, že mi dávají dva a půl krát více než ostatním, to abych nevyjídal druhým. Srandisti, v nestřeženém okamžiku jsou i druhé misky moje.

Mám také sílu. Zvládám skoky, shyby, houpu se zavěšený jen na předních, dělám salta a rád se peru s pánem. To do toho dávám všechnu svoji sílu čtyř tlapek a ještě i zuby.

Budu velký, protože mám i největší uši. Slyším všechno, i když ostatní tvrdě spí. Slyším, když někdo mlaská nad dobrotou a hned jsem u něho, abych mu pomohl. Slyším zvuky z chodby a špicuji u dveří. Slyším zvířátka v televizi a lezu tam. Poznám, kdy se něco hne v kuchyni, třeba maso z lednice ven a hned loudím. Už jsem byl i v ledničce, sice jsem tam stihnul rychle vlézt, ale hned mě vyndali a vyhubovali. Jo, uši jsou fakt fajn a lednička taky.

Umím tři základní výrazy. Normální, tedy spokojený, když jen tak lelkuji či spím, pak úsměv při hrách a taky občas výraz zloby. To je ale rychle zpacifikováno a napraveno zvýšeným hlasem mé paní.

No, a tak se učím. Začali mne vodit ven na procházky, ale zatím mi to moc nejde a tak jen očichávám okolí. Ptáčků moc nelétá, hmyz žádný, je to na prd. To doma, když zasvítí sluníčko, tak k nám hnedle vletí nějaká pěkná masařka a pak mám půl dne zábavu. Svou energii pak uvolňuji v podobě stále rychlejšího běhu, už jsem rychlejší i než ta masařka.

Tak ahoj kamarádi, zase někdy – na shledanou.

Jak se žije kotěti - 15:

Čas běží přátelé a já rostu. Zatím však jen do délky. Měřím celkem 65 cm. Jsem však úzký, proto prolezu všude. Pod stromečkem jsem měl nějaké dárky, ty jsem však beze zbytku sežral. A protože jsem již kluk, dostal jsem jméno Kuba. Zlobím. Tedy říkají to, ale já si jen hraju. Se vším. Vše mne zajímá, i jak se například strouhají brambory, jak vaří knedlík, jak se krájí cibule, jak se kutálí propiska, jak se šprtá do brýlí, jak se leze do kyblíku, jak se chodí v pračce dokola (když je prázdná a suchá), jak se ve špajzu cokoliv hledá, jak se skvěle skáče po lidech, kteří spí, jak se pohybuje myš po obrazovce, atd. Ještě jsem však nedosáhl limitu, kterým je garnyž nad oknem. Na tu zatím jen koukám a odpočítávám vzdálenost. A tak se náš byt postupně vyprazdňuje a vše někam schovává. Neva, já určitě zase něco objevím. Probudím všechny z letargie a to je ta správná hra.

Jak se žije kotěti - 16:

Co vám mám povídat. Mám pořád velmi mnoho práce. Včera jsme se zase vážili a měřili. Už vážím 2850 g a měřím 76 cm. Dokonce mi změřili i uši, protože je mám o půl cm delší, než moji kamarádi. Už vím, jak nepozorovaně odklopit nachystaný namazaný rohlík k večeři a odvléct z něj šunku. Vím, jak zatáhnout za šňůrku od bot, aby si je museli zavazovat i vícekrát. Dnes jsem taky snědl záložku od knížky. Každý den pozorujeme s Kulíškem ptáčky na krmítku. Ptáčci už si zvykají, že na ně koukáme a nemůžeme skočit přes sklo. Kulíška, který byl dříve hodný, učím hovadiny. A tak už neříkají jen "Ty, ty, ty Kubo", ale říkají "Tak co kluci, co to tady je". A kulíšek prchá a já se směju nebo odmlouvám. Kulíšek je ze mě někdy tak unavený, že pak tvrdě spí, ba dokonce začal i chrápat. Jo, a zapomněl bych málem na tu včerejší dobrotu. Po jídle jsem měl i Smetanovou zmrzlinu s malinovým toppingem. No, umím dobře a nepozorovaně krást.

Jak se žije kotěti - 17:

Dnes se dozvíte o tom, jak jsem přerostl své kamarády.

Na počátku bylo jídlo. Tedy dobré jídlo. Všeho dost, vše, co si jen může přát nalezené kotě, o velikosti zaťaté pěsti. A k tomu také teplo a domov.

Domov je to, že máte hodné kamarády a pány, kteří neustále vymýšlí nové a nové hry, hrají si s vámi na schovávanou, schválně kopou do pink – pong balónku, který neustále honíte, každý den něco dobrého vaří, koukají s vámi v televizi na ptáčky, nosí vám další a další krabice od všeho možného a lepí z nich tajemné tunely, nezapomenou ani donést šišky, darují vám pytlík od mouky, často splachují, takže je na co koukat, a když náhodou jsou již unavení, tak je můžete kousnout do palce od nohy a hra začíná znovu.

Tak jsem jedl a pil a běhal a padal a skákal stále výše a výše, a mňoukal a vesele žil a tak stále dokola, až jsem jednou přerostl své kamarády. A není to o málo. Už jsem minimálně o deset centimetrů delší, než Kulíšek. A ocásek mám delší o celých šest centimetrů. A ouška také. Bude ze mne největší kocour na zemi. A to je mi zatím jen pět měsíců.

Avšak netloustnu. Vypadám spíš, jako hubená veverka. Má to ale i své výhody. Všude se protáhnu a tak mohu chodit i na tajemné noční výpravy. Například na polici s kávou, na polici se sprejem na boty, vysoko do knihovny, do úzkého šuplíčku, no, a pak z těchto míst hezky packou šprtám věci tak, aby dlouze letěly vzduchem. Naštěstí jsem ještě nic nerozbil. Mám vždy velikou radost, když se někdo vzbudí a jde se podívat, co se zase děje. Pak mě dlouze chovají a uspávají.

Tak já si přeji, aby to vše měla i ostatní zvířátka.

Jak se žije kotěti - 18:

Mám doma kočku, mám ji rád, je to můj skvělý kamarád.

Jen vod tý doby, co ji znám, mám ruce, nohy samej šrám.

Dávno už se nemazlí, žít s ní je pro zdraví zlý.

Každý den projdu terorem, mám nejspíš kočku s errorem.