Povídka "Krkavec"

Krkavec

Píše se rok 1990. Funím do kopce ke "Slonovi", kde v sedle končí Rychlebské hory a začíná Králický Sněžník. Těším se k prameni řeky Moravy. Tam si odpočinu, uvařím si na malé plynové bombě kávu a zapálím si. Od "Slona" jdu již pomalu tiše, abych mohl co nejdéle pozorovat kamzíky na Vlaštovčích kamenech. Je to takový malý zázrak. A jsem u pramene.

Vybaluji batoh a chystám občerstvení, vypadly mi máslové sušenky a trochu se drobí. Pojídám sušenky, piju kávu a v tom přilétá krkavec a sedá si na kamennou stěnu pramene Moravy. Chvíli na mne kouká, pak sletí k mým nohám a sebere spadlý kousek sušenky. Okamžitě odlétá, padá do rokle pod pramenem, aby se po otočce a výkrutu rychle vrátil zpět na kamennou stěnu.

Neváhám a do vzduchu vyhazuji další kousek sušenky. Tentokrát je krkavec šikovnější, vystartuje a v letu zachytí ještě letící kousek sušenky. Opět padá do rokle, nabírá rychlost a otočkou se vrací zpět.

Přilétají další dva jeho kamarádi. Společně usedají na kamennou zídku a čekají na další sousto. Z batohu vytahuji další dva balíčky sušenek, pak tatranky a nakonec slané brambůrky. Postupně mi vše stejným způsobem sežrali a ještě si u toho i pěkně zalétali a zakrákali. Nechápu, proto později začínám podrobně studovat krkavcovité ptáky. Tehdy to ještě byli havranovití.

Na Králickém Sněžníku jsem přespal, ve 4 hodiny ráno uvítal východ slunce a pak se vracím do Rychlebských hor, přesněji do Starého města.

Po cestě míjím na poli hromadu hnoje, na které holduje asi 20 krkavců. Sušenky už nemám a jdu dál. Nad chatkami campu potkávám nějakého známého pána, který si vede na provázku černého ptáka. Je to myslivec z povídky "Setkání". A na asi dvoumetrovém provázku za ním krkavec. Jako pes. Ale slušný pes, nepočůral mi nohu, jen si klovl do mé boty. Pomyslel jsem si, že tento myslivec má doma asi celý les.

A tak jsem se dozvěděl, že byl poraněný a že u něj vyrostl a chodí s ním na procházky. Opakuje slova, umí poslouchat, vše, co není upevněné a je to k jídlu ukradne a mnoho dalšího.

V tu dobu jsem začal velmi inklinovat k Rychlebským horám. Asi bych to dnes již bez nich nevydržel.