Jak se chovat v přírodě
Do přírody chodím či jezdím za "přírodou". Jinými slovy, koukám, pozoruji, fotím a užívám si toho, co mám rád. Nejsem tedy turista, jsem milovník přírody. Je mi celkem jedno, odkud vyjdu a kam dojdu, když se spletu, vrátím se nebo jdu jinudy. Neřeším. Znám však mnoho turistů, asi 90%, kteří chodí nebo jezdí na kole z bodu do bodu. Je to naučený vzorec chování z běžného života. Do práce a z práce, do obchodu a zpět, pro děti, do kroužků. Nikdy nezkusí jít nebo jet někam jinou cestou, ulicí, tramvají. Nikdy si neužijí procházku po nábřeží za deště, samozřejmě s deštníkem. Nikdy nezkusili plavání za deště, samozřejmě bez deštníku. A o víkendu nebo dovolené chodí či jezdí dle nastudované mapy. Přesně podle itineráře, hrad, zámek, jeskyně, vrchol, rozhledna, jezero. Podle toho pak vypadají i jejich fotografie - syn u jezera, dcera u jezera, otec u jezera, matka u jezera a pes u jezera.
Nejvíce hluku vydá skupinka lidí, kde vévodí babička, matka rodu, líčící všem jak a co mají dělat a pak otec, který neustále napomíná své děti. Jsou i výpravy, kde se stále rozebírají pracovní problémy, nebo jiné okolnosti z civilního života. Mnozí pak pořád zvedají svůj mobil a řeší, proč to tam ten člověk nedovezl, proč netekla při opravě voda, proč je právě na dovolené a jiné životně důležité záležitosti, protože jejich okolí z místa, kde žijí si prostě samo vůbec neví rady. Ještě pak posílají svá selfie, aby všichni viděli. Možná poslední, protože na ně zrovna padá strom.
Jak jsem uvedl na začátku, jezdím za přírodou. Chci tedy vidět a ne vše vyplašit. Vyplašit mohu zvěř nejen svým hlukem, ale i jinými způsoby. Mnozí používají repelenty, voňavky, krémy a tyto "vůně" ohlásí váš příchod na několik set metrů. Převážně savci pak reagují odchodem do míst, kde funguje přírodní aromaterapie. Vůně pryskyřice a dřeva, vůně právě kvetoucích bylin, a přirozené zvuky, tedy zpěv ptáků, šumění stromů, bublání potoka. Zvěř také odradí nápadně barevné oblečení, vyzvánění mobilů i hudba puštěná do sluchátek. Zvěř naopak vůbec nevyplaší traktor, lesní dělníci a pily, protože i zvířátka mají nějaký rozum a na tyto zvuky jsou zvyklá. Zvířátka dokonce ví, kdy se mají vytratit z teritoria, protože začíná doba lovů a honů a vánoce pak již prožijí v klidu zase ve svém.
A pak ty odpadky. Všichni víme, netřeba psát. Všude se od útlého věku seznamujeme s naprosto jednoduchou poučkou, že odpadky do přírody nepatří. A tak mnohdy přemýšlím, odkud a z jaké hloubky vylezli lidé, kteří právě přede mnou vyhodili plastovou láhev z okna svého auta.
Nejvíce odpadků se v přírodě objevuje pravidelně po nějakých pěších či cyklistických organizovaných závodech a túrách.
Před koncem ještě tyčky. Že nevíte, co tím myslím? No tyčky. Asi před osmi lety jsem byl na Sněžce právě v okamžiku, kdy vrtulník odvážel osobu, která si tyčkou propíchla stehenní sval a vůbec nešla vytáhnout. A minulý týden jsem potkal celou generaci od asi 6 let do, no hodně, a ta malá osoba smutně lkala: "Mamíííí, já už nechci ty tyčky". Je pravda, že jsem se pousmál. Opravdu, ty tyčky vyplaší úplně vše, i datla. Walking a trekking hole jsou dnes prostě móda.
A nakonec - třešnička. Mohlo by se zdát, že odpadky v přírodě nechává jen nějaká zvláštní, definovatelná skupina. Není tomu tak. Když myslivec (samozřejmě jen výjimka) najde liščí doupě. napíchne na větev nejbližšího stromu plastovou láhev, aby se mohl lépe orientovat z větší dálky, například z posedu. A protože mám rád lišky i lištičky, můžete si domyslet závěr.
Proto prosím, navštěvujte přírodu kvůli přírodě.