Povídka "Racek"

Racek

Boicentrum – Javorník Ves 2022. Javorník a jeho okolí je nejkrásnější místo v Rychlebských horách. Je to i výchozí místo na hřebenovku.

Sedíme na břehu, na lavičce biocentra a pozorujeme ptáčky. Vane příjemný mírný větřík, který zvedá malé vlnky, šplouchající na kameny kolem břehů. Vždy vyletí pár kapiček vody, aby pak rychle oschly na podzimním slunci. Vlnky rozptylují odraz obrazu stromů ve vodě do tmavé šmouhy až do večera, kdy se vítr utiší a den pomalu přechází v noc.

Na stromech, keřích i rákosových travinách je mnoho ptáčků, kolem vody sedí v tichosti rybáři, a já fotím. Tu kachna, jinde potápka a na kameni strnad. Pak zase sršeň a ještěrka. Žába usedla na kámen ponořený do vody a čouhá jí jen půl hlavy, čeká. Po deseti minutách si na jiný kamínek sedl i velký komár. Žába se pomalinku otočila a skok. Komár zmizel v její tlamičce, ještě čouhají křídla. Po chvíli připlouvá užovka s hlavičkou nad vodou, žába mizí.

Dál pozorujeme ptáčky a vše kolem, když přilétá hejno racků. Jedni mají bílou hlavu, druzí černou. Přemýšlíme a postupně, podle zobáku určujeme. Racci přeletěli, avšak za chvíli tři opozdilci. Rybáři dál bez hnutí sedí, racci přilétají. Tak jsem na jednoho zamával stejně, jako se mává na pilota letadla namísto pozdravu. Ejhle, racek to zpozoroval a kouká, že vidí, co ještě neviděl, nějakého chlapa, který se asi zbláznil. Rybáři si myslí totéž. Je ale fakt, že máváním upoutáte pozornost mnoha zvířat a to nejen ptáků. Zvířátka jsou prostě zvědavá, jako malé děti.

Mávám a mávám a racek se vrací a začíná nade mnou opisovat kola. Už mě bolí ruka a tak přestávám. A racek odlétá, protože už nemávám. Vracíme se domů až za svitu lamp.

Vyzkoušeli jsme to ještě několikrát a funguje to. Na biocentrum je pěkná procházka, pěšky, s dětmi, s kočárkem i na kole, a to necelé tři kilometry.